Strach

Máte strach? ...zbavte se ho! Myslíte si, že nám něco říká energie strachu? Jako každá emoce k nám promlouvá. A tato říká „Dej si pozor ! “, co ale neříká ? „Boj se ! “ to tedy určitě ne...

 „Strach dává malichernostem dlouhé stíny.“ Victor Hugo

Slovy Huga vyjádřeno poměrně přesně. Strach je pocit. Pocit vytváří myšlenku, myšlenka vede k činu a čin způsobí výsledek. Strach se tedy v těch nejtěžších případech dokonce “vyplňuje“. Oběti pak hovoří o osudu, předtuše, „já to věděl“. Ale s esoterikou, tohle nemá nic společného. Jak myslíme, tím jsme.

Obecné hledisko

Strach jako primární emoce, je něčím co přichází zvenčí “samo“ ve chvíli, kdy situace buď již reálně či potenciálně přináší riziko ztráty či újmy a také není-li to situace standardního rozměru. Jelikož strach je součástí stresové situace, setkáme se jak na úrovni fyzického tak psychického prožívání s typickými projevy právě stresu - třes rukou, pocení, zvýšené svalové napětí, povrchní dýchání, zrychlený puls, poruchy spánku, zúžené vnímání, zvýšená psychická aktivita, nebo naopak psychická strnulost. Projevy nám obecně známé.

Co může takový strach způsobit?

Aniž to chceme, aniž si to dokonce uvědomujeme, okamžitě nás zbavuje síly, optimismu, chuti bez ohledu na to, že kupříkladu situace, které jsme se začali bát, ještě vůbec nenastala. Zdá se to absurdní ?, …nechte být, může být hůř. Strach má příšernou moc nad člověkem, který je potopen do svých vykonstruovaných představ a negativních domněnek. Přesvědčí ho, že vše je neodvratná pravda. Nešťastník se cítí už napůl vyhozený z práce, vystěhovaný z bytu, opuštěný partnerem, bez peněz... A ocitá se zcela mimo realitu. Strach dokáže zastřít rozum, potáhnout ho šedým plátnem a pak na něj doslova promítat svou vlastní realitu.

Chcete konkrétní příklad?

Emočně vypjaté stresující situace, jako právě prožitek strachu, ovlivní i fungování naší paměti. Funguje to takto: podnět z centra zpracování emocí v mozku - amygdaly, během prožitku strachu stimuluje habituální pamět - habit leasing, což je centrum díky jehož činnosti jsme schopni automaticky opakovat v určitých situacích své chování. Strach způsobí to, že funkce automatického centra převáží nebo zablokuje centrum paměťové – hippokamp - centrum paměti, rozpoznávání a učení. Vědomí stresové situace stav ještě posiluje. Následně se například nemůžeme naučit, zapamatovat si. I relevantní výsledky průzkumu mnoha univerzit prokazují výrazně horší výsledky paměti a schopnosti se naučit při úzkostných stavech a přitom příčinou rozhodně nebyla nikdy nižší inteligence. Jiný příklad: Anorektička vypadá jako žížala a jí jeden plátek okurky denně. Má takový strach, že přibere, že ji nikdo nepřesvědčí, že není tlustá. Jíst prostě nebude. Vidí to jinak.

Strach je všude

Snad žádná emoce není v lidské populaci tak rozšířená. Lidé se určitě více bojí, než radují, milují …. Úzkostné poruchy mívají dokonce různé odborně pojmenované formy. U všech ale stojí v pozadí nějaká ztráta. Například nepříznivé předpovědi, katastrofy mohou svým způsobem ovlivnit kolektivního vědomí a mohou se taky stát původcem strachu. Strach má schopnost proniknout všude a žádné okolnosti mu nejsou překážkou. Dokáže člověka úplně paralyzovat a ovlivnit tak jeho záměr, který je instruován jeho kognitivními schopnostmi. Může vás doslova pohltit. V reálu to tedy proběhne následovně: Mozek přijme strachem prosycenou informaci a následně ji jako takovou vyhodnocuje pro opatření adekvátní přijaté informaci. Již v průběhu zpracování informace člověka doprovází neurovegetativní projevy již výše zmiňované, u každého jiné a v jiné intenzitě, např. zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má připravit na útěk, únik nebo obranu. Strach říká: „vyhni se nebezpečí, uteč !“, kde to nejde, přichází i agrese.

A co teď s tím?

Některé úzkostné stavy lze léčit, některé jen korigovat, aby život byl pro toho člověka snesitelný. Mám na mysli léčbu medikamenty či řízenou terapii. Neřekla bych přitom, že strach jako takový je špatný či škodlivý. Pokud se s ním naučíme dobře zacházet, může nám být dobrým indikátorem a upozorněním. Zkusme jej přijmou, zcela vědomě. Pokud si jej správně uvědomíme, správně jej pochopíme, lze přes jeho “clonu“ projít skrze dimenze.

STRACH zmizí ve chvíli, kdy přestanete zaměřovat “pozornost” na jisté konkrétní věci. Na tyto věci zaměřujete pozornost díky tzv. starým vzorcům myšlení a starým vzorcům fungování....všichni se bojí před zkouškou, pohovorem, bojí se o práci, rodinu, abych se nevybourala apod. Navíc – “ostatní se taky přece bojí, …” je to tak ?
Ve skutečnosti stačí tohle : Pro transformaci strachu pochopte jeho podstatu…jeho tzv. “myšlenkový vzorec”. Musíte ho nabourat, aby zmizel. A ten pak zmizí ve chvíli, kdy mu již nebudete žádnou pozornost věnovat.

Jak to provedu?

Třeba tak, jak to udělal Marlin s čarodejnicí. Otočil se k ní zády. Dal jí najevo, že ho nezajímá. Přestal na ni zaměřovat pozornost. Čarodejnice sice ječela, ale pak se rozplynula, zmizela. Rada je tedy jednoduchá. Uvědomte si svůj strach. Prožijte jej, naprosto vědomě, jediný okamžik stačí, kdy se rozhodnete co s ním a pak jej tam pošlete. Dosaďte si za něj SVŮJ plán. Ve vašem plánu je vaše vize. V tento okamžik již jste v jiném proudu…
Příklad: Bojím se temné vody v lomu. Je šero a nevím jaká je tam hloubka. Plavat umím dobře, krokodýli ani jiní masožravé rybky v těch končinách ve vodě nežijí. Reálné nebezpečí zde není. Přesto ten strach cítím. Cítím ho, jak mě chce. Jak mě chce dostat, abych do té vody ani nevlezla. Uvědomím si svůj pocit a na moment se na něj zaměřím, abych ho identifikovala. Doslova tu emoci zhmotním a pak ji nechám odejít. Svou pozornost už zaměřuji na zcela jiné vjemy, na teplotu vody, stromy okolo, oblohu, na své pohyby ve vodě, na svůj dech, soulad s tou vodou. A strach už tam v ten moment není, nemá tam ani prostor, musí být pryč...

O něčem jiném je pak odvaha. Jít do toho, i když se bojím. V úrovni reality je odvaha velmi účinná. Neznamená však nepřítomnost strachu, ale pouze jeho dočasné překonání. Strach funguje na trvalém vnitřním napětí. Zbavit se ho lze tedy opakem – uvolněním. Jsou však také situace, řekla bych vážné, kdy se opravdu obáváme reálně o svůj život a ještě hůř o život někoho blízkého. O tom bude zase až jiné psaní. Tak nakonec Hugo měl pravdu. Strach dává i maličkostem dlouhé stíny. Proto nemějte ze stínů strach. Znamenají, že nablízku musí být světlo.


„Největší chyba, kterou v životě můžeme udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláme.“
Elbert Hubbard


„Strach je vůle. Zvrácené soustředění na vlastní neúspěch.“
Carlos Slim Helú

„… každej slušnej člověk se občas bojí. Strach, to je jako cit v prstech,…“
říká hospodský na adresu Franty Nebojsy ve Werichově Fimfáru

Strach vůbec nemá rád aktivní lidi. Nedaří se mu je ochromit. Je to docela legrační, ale vlastně je to lenoch.

Markéta