Smysl života

Přemýšleli jste někdy nad smyslem svého života? Nad smyslem svého bytí v těle? Jaký má vše smysl, když po naší smrti vše, co jsme měli, kým jsme byli a co jsme si mysleli, pomine? Hmota se rozpadne a iluze se rozplynou, tak jaký smysl má náš život zde na Zemi, když v rámci nekonečnosti Vesmíru je v podstatě pouhým kruhem ve vodě? Kruhem, který vznikne, rozeběhne se do stran a následně zanikne v nekonečném oceánu věčnosti. Jaký smysl to všechno má?

Pravé bohatství

Víme, že veškerá hmota podléhá vesmírnému zákonu vzniku a zániku. Hmota je vždy dočasná, slouží pouze jako nástroj k něčemu. Co tedy zbyde, až jednoho dne opustíme svou dočasnou tělesnou schránku? Pouze naše duše, pocházející ze světa Boha. To ona je tím, kdo oživuje tělo a tělo není ničím víc než jejím dočasným příbytkem. Duše je Božskou částicí, živoucí antihmotou, existující ve hmotě. Naše duše je jediným pravým bohatstvím, které máme. Není to ani majetek, ani společenské postavení, ani to, co si myslíme, že jsme, ani názory a postoje, které zastáváme. Vše nám může být odebráno, vše, kromě samotné duše, můžeme ztratit, a také ztratíme. Jediným naším bohatstvím je duše, která zná svět Boha a nepřeje si nic jiného než se vrátit zpět domů a zůstat s Ním.

Záměna

Mocné impulzy, vyvěrající z duše, vznikající z této její věčné touhy po skutečném domově, si často vykládáme jako touhu po vlastnění něčeho či někoho, touhu po dosažení úspěchů a společenského postavení ve hmotném světě. Touhu duše po domově zaměňujeme za chtíč. Tyto naše chtíče, touhy a snahy po jejich naplnění však nejsou ničím jiným než záměnou duchovních hodnot za pomíjivé, materiální záležitosti našeho ega. V podstatě je to plýtvání vzácné duševní energie. Nikdy nejsme zcela spokojeni s tím, co máme. Chceme víc než jen to, a i když toho dosáhneme, stále nejsme spokojeni. Namísto naplnění cítíme prázdnotu. Naše duše záměnu pozná. Peníze nejsou Bůh, úspěchy nejsou Bůh. Uspokojení tělesných potřeb a žádostí není Bůh. Tato věčná touha po naplnění (spojení se s Bohem) vyvěrá z duše, ze samotných hlubin našeho nitra, avšak netýká se hmotných věcí ani smyslových požitků, jak si myslíme. Pokud tuto touhu duše nenaplňujeme a zaměňujeme cestu k Bohu za iluze materiálního světa, vzniká nespokojenost, věčně nás provázející životem, až do té doby, dokud nerozeznáme pravou příčinu. Tato vnitřní nespokojenost je neodbytná, proto se mnozí z nás snaží pracovat ještě více (workoholismus), chtít více, mít více, někteří se oddávají smyslovým požitkům (konzumaci alkoholu, drog, přemíře sexu), aby tento hlas alespoň na chvíli umlčeli. Někteří lidé zase myslí, že za jejich nespokojenost mohou druzí - jejich chování, jejich nedokonalost, proto útočí na druhé. Ale nespokojenost se tím neumenšuje, právě naopak.

Přibližně třetina mých klientů netrpí žádným klinicky definovatelným neurotickým onemocněním, ale zbytečností a prázdnotou svého života.

C. G. Jung

Zdroj Pravdy

Problém však není tam venku, ale tady uvnitř. Proto je tak důležité obrátit se do svého nitra (například pomocí meditace či duchovních technik) a nalézt zdroj všeho uvnitř sebe. Protože vnější svět není ničím víc než jen odrazem našeho vnitřního světa. Vnější svět je jen zrcadlem. Je třeba sestoupit do svého nitra, nalézt svou duši a spojit se s ní. Objevit svět Boha v sobě samém, objevit duši ve hmotě a rozvinout kvality jako je bezpodmínečná láska, soucit a ochota pomáhat druhým. Tyto kvality jsou opravdové pouze tehdy, když vyvěrají z nitra. Tyto kvality se nemůžeme nijak naučit. Síla sugesce na tomto poli nemá žádnou moc, nepomůže nám, když budeme sami sebe přesvědčovat, že všechny milujeme. Taková láska nebude pravá a dříve nebo později se to vyjeví. Bezpodmínečná láska, blaženost ticha, soucit, dobrota a chuť pomáhat se objevují samy od sebe, jakmile se člověk spojí se svou duší a začne si uvědomovat svět Boha, který tu byl, je a bude, nezávisle na tom, zda v něj věříme či nevěříme.

Zemři dřív, než zemřeš

Všichni jsme si dobře vědomi toho, že vše pomine a do života po smrti si s sebou nevezmeme nic z toho, co jsme zde vlastnili, a kým jsme zde byli. Zbude nám "jen" naše duše, kterou jsme po většinu svého života v těle možná nebrali dost vážně. Duše, kterou jsme za života nerozvíjeli, bude nevyvinutá a slabá. Příliš slabá na to, aby byla hodna vstoupit do světa Boha a zůstat s Ním navěky. Taková duše bude poslána do dalšího života zde na zemi, aby měla opět možnost rozhodnout se mezi duchovním a materiálním (mezi Pravdou a iluzí). Aby už za života v těle odhalila iluze materiálních hodnot, překročila stín svého ega a našla Boha uvnitř sebe sama, vědomě, ze svého vlastního rozhodnutí. Jak říká jedno staré přísloví: „Zemři dřív, než zemřeš“. Nech zemřít své ego a dominanci materiálních hodnot dříve, než přijde smrt. Uvědom si pravé hodnoty, objev svou duši, spoj se s ní, rozdávej dobro a lásku, pomáhej druhým, buď dobrým a stále lepším člověkem, bytostí hodnou světa Boha. Pracuj na sobě, dokud jsi zde na zemi, protože takovou práci můžeš vykonávat pouze ve světě hmoty.

Pracuj na sobě tak, aby ses, až po smrti stane tvá duše před Bohem, za sebe nemusel stydět. Buď tak dobrý, jako by s tebou stále byl Bůh.

Iluzorní svět hmoty

K čemu tedy všechna ta hmota vůbec je, proč existuje? Hmota je pouze nástrojem a materiálem pro tvoření toho, co vychází z duše. Není důvod ji zanedbávat, byla nám dána k dispozici jako nástroj. Musíme se samozřejmě starat o své materiální bytí a pečovat o něj. Je třeba starat se o své tělo, aby sloužilo co nejdéle, je nutné mít kde bydlet a mít co jíst. Ale ne víc, než je bezpodmínečně nutné. Starost o hmotu a její hromadění není smyslem života. Pohleďme na vše, co kolem sebe máme. Skutečně toho potřebujeme tolik? Skutečně potřebujeme všechny ty rozličné předměty a přemíru různorodého jídla, abychom potěšili naše ego a smysly? Učiní nás právě toto šťastnějšími? Člověku v podstatě k životu stačí docela málo. Vše lze zredukovat tak, aby se namísto péče o hmotné věci a starost o jejich zachování (například péče o auto…) mohl věnovat rozvíjení svých duchovních kvalit a pomáhat tam, kde je to zapotřebí. Třeba právě proto někteří mniši a duchovní lidé, zasvětivší svůj život skutečným hodnotám a pomoci druhým, žijí v prostých příbytcích, bez vymožeností doby, živíce se pouze rýží a vodou… Není nutné je následovat, stačí si jen uvědomit, co je skutečnou hodnotou a smyslem našeho života, a co je pouhou iluzí, a zařídit se podle toho dle svého nejlepšího svědomí.

Autor: Lenka Pragerová